Historie budovy

Financování stavby

Celá stavba byla financována z darů přátel a čtenářů časopisu Sbratření, který Přemysl Pitter vydával. Realizace stavby se ujal vinohradský stavitel Karel Skorkovský, který postavil dům podle projektu architekta Ervína Katony na parcele u Olšanského rybníčku pod Vrchem sv. Kříže.

Útulek

Útulek Milíčův dům byl otevřen 24. prosince 1933. V té době nebyl ještě dostavěn – postaveno bylo zatím jen přízemí, a chyběla velká část vybavení. Přesto o návštěvu projevilo zájem mnohem více dětí, než bylo možné přijmout. Milíčův dům byl postaven jako světlý, prostorný, jednopatrový dům se zahradou. Vše bylo navrženo tak, aby to vyhovovalo co nejlépe práci s dětmi. Byl zde velký sál pro pohybové hry a společné besídky, studovna s knihovnou, dílny, herna, šatny, kuchyň a jídelna, sociální zařízení se sprchami a dva malé byty. Po přístavbě dalšího patra v roce 1936 byla provedena celková reorganizace tak, aby bylo dost místa pro stále narůstající počet dětí.

Volný čas

Milíčův dům se stal významným výchovným zařízením. Jeho nejdůležitější funkcí byla pomoc sociálně nejslabším žižkovským dětem, a nejen žižkovským. Těžištěm práce byla výchova a smysluplné využití volného času dětí s cílevědomým výchovným morálně křesťanským naplněním.

Období 2. svět. války

Činnost Milíčova domu byla založena na dobrovolné spolupráci a vždy měla velmi blízko též k solidaritě, i v mezinárodním měřítku. V r. 1934 zde za pomoci anglických kvakerů byly umístěny děti německých emigrantů, kteří museli uprchnout z nacistického Německa. V době německé okupace se Milíčův dům stal střediskem tajné podpory pronásledovaných židovských rodin. Po skončení 2. světové války se pozornost soustředila na pomoc dětem z koncentračních a internačních táborů. Organizovaly se záchranné akce v zámcích poblíž Prahy.

Po roce 1948

Po politickém převratu v r. 1948 se postavení Přemysla Pittra jako ředitele Milíčova domu začalo rychle zhoršovat, a posléze byl donucen odejít. V r. 1951, aby se zachránil před hrozícím zatčením, uprchl do západní Evropy, kde nadále působil velmi široce jako pedagog a humanista, m.j. ve Švýcarsku a v Německu, kde nezištně pomáhal exulantům z Československa. Provoz Milíčova domu jako útulku byl v prosinci 1949 násilně ukončen. Budova byla nadále využívána od r. 1953 jako celotýdenní družina pro mládež. Od r. 1976 v ní sídlí mateřská škola, která v r. 2001 převzala čestný název Mateřská škola Milíčův dům.